ODBORNÁ POROTA 2021

Abychom vám jednotlivé členy odborné poroty TRILOBIT 2021 trochu přiblížili, položili jsme kždému z ich tři otázky.

1. Může být celosvětová pandemie pro filmaře výzvou?
2. Co je typické pro špatný a co pro dobrý film?
3. V čem spatřujete specifikum audiovizuálních cen TRILOBIT?

 

Bc. Jan BEZNOSKA
kinař, romantik a věčný obdivovatel kinematografie

1. Celosvětová pandemie je obrovskou zkouškou pro celý audiovizuální průmysl a není část, která by jím nebyla zasažena. Od samého počátku vzniku audiovizuálního díla, kdy jsou scenáristi, režiséři a dramaturgové nuceni pracovat ze svých domovů, přes samotný vznik, kdy tak zvaně „na place“, nesmí být více než pár lidí pohromadě až po uzavřená kina a nemožnost předvedení konkrétního snímku divákům. Výzvu tedy vidím především v tom, jakým způsobem vytvořit kvalitní dokument, film či jiné audiovizuální dílo, bez možnosti vycestovat za hranice státu do potřebných lokalit nebo takovým způsobem, aby při jeho vzniku nebyla porušována vládní nařízení.

2. Dle mého názoru je pro špatný film typický špatný scénář. Mnohdy se setkáváme s vyloženě „špatnými“ snímky právě díky celkové nesoudržnosti a neucelenosti scénáře, kdy mnoho dějových linek přeskakuje z jedné zápletky do druhé bez hlubší a smysluplné myšlenky a nezachrání ho ani plejáda skvělých herců nebo obrovský finanční rozpočet. Z filmu se poté stává jen souhrn více či měně vtipných scének, které vyústí pouze v předvídatelný gag a které nemají žádný vliv na finální rozuzlení děje, pokud ho film vůbec má.
Typické pro dobrý film je kvalitní scénář, uvěřitelný hrdina, se kterým se divák může ztotožnit a myšlenka vycházející z aktuální problematiky řešené ve společnosti. Kvalitní film by měl mít přesah své minutové stopáže a mít poselství, které diváka poučí a přiměje ho se alespoň na malý okamžik zamyslet. Na dobrý film ani po letech nezapomenete a dokážete si vybavit hlavního hrdinu a nejsilnější momenty děje.

3. Spravedlivě ocenit ty, kteří se nebáli ve svých dílech otevřít i ta nejpalčivější témata, vyřkli otázky, na které jsou odpovědi více než nepříjemné, nebo novým a neotřelým způsobem dokázali obohatit českou kinematografii a zaujmout co nejširší okruh diváků.

 

MgA. Ivana KAČÍRKOVÁ
filmová střihačka

1. Je výzvou, stejně tak jako komplikací. Ale jsou to často limitace, co nutí tvůrce k důkladnějšímu přemýšlení, vyššímu zapojení intuice a lepším
rozhodnutím.
Samozřejmě může dojít i k přehodnocení lidských priori čili životní východiska a vztahy vzhledem k pandemii podle mne poznamenávají tvorbu podobně jako všechny předchozí krize.

2. Každý dobrý film má jiskru, nějakou dramatickou esenci, kterou ve vás zanechá. Život před a poté, co s filmem strávíte, je jiný. Protože takový film vás všemi svými aspekty vystaví něčemu, co vám „vyrazí dech“. Divák s otevřeným srdcem, tenhle rozdíl pozná.

3. Hledáme něco, co nemusí nutně vyvolávat mediální humbuk, přesto je výjimečné ať už hloubkou sdělení, hereckými výkony, filmovým ztvárněním.
Do kritérií hodnocení se promítá i společenská a politická angažovanost filmu, v čemž navazujeme na tradici FITESu z konce šedesátých let.

 

Mgr. Šárka KOSKOVÁ
redaktorka a scenáristka Českého rozhlasu, televizní dramaturgyně hrané tvorby

1. Umělci odjakživa reflektují nejen dění své doby, ale často předjímají i to, co společnost teprve čeká v blízké či vzdálené budoucnosti. Už před sedmdesáti lety natočil Elia Kazan oscarový a z dnešního pohledu prorocký film Panika v ulicích o katastrofální morové epidemii. Z mnoha dalších snímků s podobným tématem stojí za připomenutí Soderberghova Nákaza, film o smrtícím viru šířícím se vzduchem, z roku 2011. Nepochybuji o tom, že i dnešek, zvlášť když je pandemie realitou, přinese řadu dalších snímků, v nichž se tvůrci budou chtít s neznámou hrozbou vyrovnat.
Výzvou jsou nejen velmi obtížné podmínky, v nichž je možné v současné situaci vůbec točit, ale hlavní výzvu vidím v tom, že filmaři se začnou mnohem hlouběji a častěji zamýšlet nad lidským údělem a pokorou vůči životu, takže bude vznikat víc hodnotných filmů na úkor těch hloupých, bezzubých a triviálních, kterých je dnes bezpočet.

2. Samozřejmě každý z nás vnímá kvalitu filmu ze svého úhlu pohledu.
Já za dobrý film, ať jde o tragédii nebo komedii, považuji ten, který ve mně vzbudí silné emoce. Který mě v maximální míře donutí zajímat se o osud postav filmu.
Pokud jde o příběh, mám ráda neočekávaný vývoj, originalitu, a naopak nemám ráda nekonečné začátky, dva konce nebo spoustu vysvětlujících slov na úkor situací a děje. Jak už to kdosi řekl – děj ve filmu musí mluvit silněji než slova.

3. TRILOBIT je výjimečný projekt už proto, že patří k nejstarším oceněním svého druhu u nás, jeho tradice sahá do šedesátých let, kdy Filmový a televizní svaz FITES ocenil první audiovizuální díla a jejich tvůrce, a od té doby v tom, kromě vynucené normalizační přestávky, stále pokračuje. Jisté specifikum vidím i v tom, že zájem poroty se dlouhodobě soustřeďuje nejen na preferovaná audiovizuální díla, která prošla mainstreamem a jejichž plakáty visí na každém rohu, ale i hledáním a nalézáním takových děl, která ať už z jakýchkoliv důvodů nemají to štěstí být v centru mediální pozornosti, zato mají velký kumštýřský potenciál, a byla by nesmírná škoda, kdyby se o nich divák nedověděl.
Specifikem je i dětská porota, lakmusový papírek toho, co se dětem v oblasti hrané tvorby skutečně líbí.

 

MgA. Ivo POPEK
kameraman, režisér

1. Jakožto záležitost, která se hluboce dotýká každého z nás a přímo existenciálně ovlivňuje a přetváří naši přítomnost i budoucnost, stává se také pandemie jedním ze zásadních témat pro dokumentární i hranou tvorbu. Každý den nám covid nabízí nové a nové příběhy a situace, do nedávna nepředstavitelné.

2. To je otázka, kterou by asi nevyřešila ani pěkně tlustá kniha renomovaného teoretika. Obecně se dá říci, že trochu dobrý je každý film, který nelže, nepodněcuje k nenávisti či násilí a najde si taky nějaké spokojené diváky. Důležité je to, že nelže. Všelijakých „dobrých“ filmařsky podnětných, ulhaných filmů vzniklo (nejen) v totalitních režimech řada. (L. Riefenstahlová aj.). Minimálně by dobrý film měl být „o něčem“, rezonovat s divákovými pocity a různými prostředky, dle žánru, v něm probouzet to, co povětšinu života v něm spí pod nánosem často ubíjející všednodennosti. To, o čem film je, čím mně chce oslovit, jakouže to reflektuje skutečnost nebo prostě, proč se na něm aspoň nebavím, tyhle otázky si při pečlivém sledování naší současné hrané tvorby kladu často. Dokumenty jsou na tom mnohdy líp. Přesto nevím, proč jejich tvůrci potřebují na každé téma bezmála dvě hodiny, když třeba takový Jan Špáta dokázal říci víc ve filmech sotva patnáctiminutových.

3. Ceny Trilobit jsem zatím sledoval jen zpovzdálí. Přesto si dovolím tvrdit, že jejich hodnota je v tom, že vyzdvihují u oceněných děl, více než bývá obvyklé, jejich společenskou reflexi, tematickou závažnost, vnitřní opravdovost a originalitu tvůrců.

 

PhDr. Jan SVAČINA
novinář, kritik a analytik především televizní tvorby

1. Nevím přesně, co je to „výzva“. Za mých mladších let se spíš říkalo zkouška (vyzývalo se spíš ke sběru starého papíru nebo k rozchodu na nepovolené demonstraci). Zkouškou stávající situace bezpochyby je. Patrně ji nepřežijí mnohá kina a zájem producentů, tvůrců i publika se do značné míry přesune k dílům primárně určeným pro domácí projekci. To už se ostatně děje. Jasné je, že dříve či později začnou tvůrci reflektovat dnešní „z kloubů vymknutou dobu“. Ale jak to celé dopadne, dnes neví nikdo…

2. Špatný film je ztráta času, dobrý chcete vidět znovu.

3. Pro tvůrce bývají ceny Trilobit zaslouženým oceněním kvality od kolegů; pro diváky upozorněním na – často méně nápadná – díla hodná jejich pozornosti; pro porotce výjimečnou příležitostí ověřit si váhu svých argumentů v diskusi s lidmi, kteří vědí, o čem mluví.

 

Ing. MgA. Roman VÁVRA
režisér, dokumentarista

1. Pro filmaře může být výzvou cokoliv, tím spíše situace, která se týká celého světa, všichni jí tím pádem rozumí a stává se tak universální zkušeností. Otázkou samozřejmě zůstává, jak takovou výzvu uchopit.

2. Dobrý film má většinou tu vlastnost, že plyne jako by nic a proč tomu tak je, mnohdy ani sami nevíme. Dobrý příběh? Dobří herci? Dobrá režie? … U těch tzv. špatných, co nám vadí, zpravidla víme hned. Z toho plyne, že „dobrý“ a „špatný“ film může být pouze odrazem toho, co se nám jako divákům odehrává v hlavě.

3. Širokospektrálnost. Stačí se podívat na šíři ocenění. Také bych byl rád, kdyby jeho specifikem bylo upozorňovat na činy a díla, která by jinak mohla být přehlédnuta.