Představujeme porotu Cen TRILOBIT 2022

Ceny uděluje a vyhlašuje Český filmový a televizní svaz FITES, z. s., za podpory obce Dolní Břežany a za přispění subjektů podporujících audiovizuální tvorbu. O udělení cen rozhoduje porota, kterou jmenuje Výkonný výbor FITES.

Porota letos posuzovala následující počet audiovizuálních děl

Hrané filmy: 86 (z toho 5 seriálů), 6543 minut, tj. 109 hodin + 3 minuty
Dokumenty a publicistika: 73 (z toho 2 cykly), 4615 minut, tj. 76 hodin + 55 minut
Animované: 5, 321 minut, tj 3 hodiny + 21 minut

CELKEM: 164 audiovizuálních děl / 189 hodin, 19 minut

Porota cen TRILOBIT 2022 pracovala ve složení:

PhDr. Jan Svačina – předseda poroty
Pražák, narozený na jaře 1957. V sedmadvaceti letech absolvoval katedru divadelní a filmové vědy na FF UK. Tamtéž ve třiceti obhájil doktorát. Už koncem studií začal psát kritiky, recenze a později i teoretické reflexe rozhlasové, filmové, divadelní a nakonec především televizní tvorby. V letech 2009-2012 členem Rady Fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Několikanásobně neúspěšný kandidát do Rady ČT. Od svých patnácti, kdy si skočil po hlavě do vody, tráví čas svého života na vozíku.

prof. PhDr. Vladimír Just, CSc. – místopředseda poroty, mluvčí poroty
Teatrolog, divadelní a mediální kritik, esejista, autor 22 knižních publikací (např. Vlasta Burian – Mystérium smíchu; Miloš Hlávka -Světák nebo Kavalír Páně?, Faust jako stav zadlužení). Publikoval stovky studií v domácích i zahraničních recenzovaných časopisech
a monografiích (naposledy Jiří Śalamoun: Nic k zahození), laureát Ceny F.X.Šaldy
za uměleckou kritiku, Ceny Febia Kristián za filmovou a TV kritiku, Ceny Živoucí poklad 2021 na festivalu Pocta festivalu …příští vlna/next wave …
V letech 1993 – 2005 učil na FAMU, od 1996 učí na FFUK, 32 let pravidelně kriticky reflektuje televizní tvorbu.

MgA. Ivana Kačírková
Ivana Kačírková absolventka FAMU – katedra střihové skladby. Ve své profesi se výrazně prosadila, cca 60 celovečerních filmů – spolupracovala s předními českými režiséry. V 90 letech působila na FAMO Písek jako konzultant, opakovaně zasedala v porotě studentského festivalu FAMU. Je členkou výboru OOA-S.

MgA. Ivo Popek
Kameraman, absolvent FAMU. Pracuje převážně pro televizi, kde vyzkoušel různé žánry. Svoje místo našel v oblasti hrané tvorby a dokumentu. Spolupracoval s řadou významných režisérů. Mnohé filmy, na kterých se podílel, získaly ocenění – (mj.MTF Tokio, FF Banff,
u nás např. 3x Ceny ČLF (předchůdce Trilobita). Sám režíroval řadu TV dokumentů.

prof. MgA. Marek Jícha
Filmový kameraman, režisér, pedagog, autor, digitální restaurátor. Natáčel převážně celovečerní hrané filmy, celovečerní filmové dokumentární projekty, videoklipy
a experimentální umělecké projekty. Pracoval rovněž jako střihač u několika projektů. Byl pedagogicky činný na FAMU, FAMO, SU a v mezinárodních učebních programech.
Je prezidentem Asociace českých kameramanů, členem výkonného výboru FITES a členem dozorčí rady OOA-S.

Ing. MgA. Roman Vávra
Profesí režisér hrané a dokumentární tvorby. Už od studií na FAMU, počátkem devadesátých let, spolupracuje s Českou televizí. Z hrané tvorby: Co chytneš v žitě, Čert ví proč. Z dokumentární tvorby (z poslední doby): Ivan Havel – Pozdní sběr, Jako bychom dnes zemřít měli (Josef Toufar), Klackovitý architekt Martin Rajniš, Když já tak rád diriguju (Jiří Bělohlávek), Svět podle Muchy. Působil i jako pedagog filmové režie, například na Univerzitě Tomáš Bati ve Zlíně. Angažuje se v profesním spolku ARAS (asociace režisérů a scenáristů a dramaturgů). Několik let byl jejím předsedou.

Bc. Jan Beznoska
Od narození v kině.

 

Slovo předsedy poroty Jana Svačiny
Mé podzimy s Trilobity mívají ustálenou podobu. Počáteční přesvědčení, že „letos opravdu nebude co ocenit“, záhy vystřídá maraton desítek hodin strávených u obrazovky a plátna při sledování (téměř) všeho, co se za uplynulý rok v tuzemské audiovizi urodilo. Pocit promarněného času přitom obvykle víc než dostatečně vyvažují objevy děl kvalit nečekaných a často neprávem přehlédnutých. Následuje několik – občas bouřlivých, ale vždy věcných a férově vedených – diskusí, v nichž se mi buď podaří svůj názor obhájit, nebo uznat argumenty kolegyně či kolegy spoluporotce. Pak demokraticky odhlasujeme konečný verdikt.
Je mi každoroční ctí a potěšením setkávat a utkávat se s přáteli v porotě a být tak součástí celého trilobitího světa. Už skoro třicet.

 

Slovo místopředsedy poroty Vladimíra Justa
Svůj pravidelný trilobití podzim prožívám vlastně (po loňské covidové „omluvené absenci“) celoročně. Už před třemi desetiletími jsem se totiž neprozřetelně uvázal k jisté veřejnoprávní otročině: psát pravidelné televizní (někdy i filmové) kritické sloupky. Nejdřív každotýdenní, pak dlouhá léta čtrnáctidenní, poté měsíční, dvouměsíční až čtvrtroční. Kdysi pro dávné předbabišovské Lidovky, pak asi patnáct let pro Literárky, Respekt a nakonec doteď pro Divadelní noviny. V éře Literárek se jeden vzácný redakční kolega v předmluvě k mé knize přiznal, že je rád, „když noviny mají svého člověka, jenž za ně dělá určitou práci…Jak se mi vždycky ulevilo, když jsem při znechucení a zlosti před obrazovkou pomyslel na to, že však Just jim to napíše!“ (Ludvík Vaculík). Takže co se týče produkce ČT (případně i ostatních televizí a webů), mívám ještě někdy v září před podzimním maratónem před kolegyněmi a kolegy v porotě určitý náskok. Ten se však záhy změní, přesně podle biblického „první budou poslední“.
Potom, co nás nezmar Zdena Č. zavalí ne deseti, dvaceti, ale padesáti až stopadesátihodinovou lavinou audiovizuálních děl: tehdy už jen ztěžka pajdaje dobíhám hlavní peloton, sotva dechu (vlastně času) popadaje. A i po těch desítkách let pořád u mne platí, že v úhrnu víc démantů v bahně průměru nacházívám v tvorbě dokumentární, než hrané. Tam bohužel letos zvlášť platí, že na těch největších audiovizuálních drahokamech se česká strana podílí víc vklady řekněme ko- či re-produkčními, popřípadě výraznější hereckou, hudební nebo dramaturgickou spoluprací, než komponenty přímo autorskými, jako je režie a zvláště u televize scénář (ale má to samozřejmě své zářné výjimky, například jistý desetidílný čistě původně český projekt, ale víc neřeknu ani ň, my totiž „nesmíme ani naznačovat!“).

Comments are closed.